Osamělost

 Jsme nejpropojenější za dobu celé naší historie, a i přesto jsme sami. Oddělení. Nebo se tak minimálně cítíme. Až příliš často.

Pozor, je rozdíl mezi osamělostí a pouze kolem sebe fyzicky nemít moc lidí, protože i jedinci neustále někým obklopeni se tak mohou cítit. Jde o takové to vnitřní hluboké spojení s nějakým kamarádem nebo partnerem, v mladším věku nám mohou stačit jenom rodiče, ovšem i tak se potřeba kamarádů objevuje brzy.

Já osobně jsem třeba dlouho nikoho dalšího nepotřeboval, bylo mi samotnému dobře, jenže časem přišly v životě různé změny a s nimi se dostavil jakýsi pocit prázdnoty vyvolaný tím, že nemám, co dělat, s kým. Protože jít na nějakou akci a nemít se s kým bavit, je často na prd.

Abychom byli šťastní, náš mozek spokojený, tak potřebujeme nové podněty a interakci s někým dalším. Do jisté míry si můžeme vystačit se samomluvou a ano, ta může být dobrou simulací, jenže stále jde o předstírání sociálního kontaktu a spíš nám ten opravdový jenom nahrazuje.

Proč se teda s druhými lidmi nebavíme? Já vlastně nevím. Někdy mě ostatní rozčilují nehledě na pohlaví, věk a (ne)rodinnou příslušnost, tak pak chci být prostě sám, jenže mimo to vážně nevím. Když už si s někým sednu, rozumíme si, což není úplně časté, ale sem tam se povede, tak ve skutečnosti nerozumím tomu, proč se dotyčný nechce vídat.
Nebo i obyčejný pokec - dáte se do řeči s někým cizím, trochu se seznámíte, vše je fajn, jenomže pak už se nikdy neozve, i přestože vám velice ochotně dal na sebe kontakt.
Nebo sedíte v šalině, na zastávce, v čekárně, kdekoli, no a s kýmkoli zkusíte zahájit konverzaci, tváří se druhý, jako byste do něj měli každou chvíli zabodnout injekční stříkačku, nadopovat a odtáhnout do černé dodávky někde za rožkem.

Proč tomu tak je? Jednu teorii bych měl.
Jednak je dneska méně bezpečno. Komunismus tímto rozhodně neobhajuji, nicméně musíme jim uznat fakt, že po roce 1989 tu vzrostla kriminalita. Koho z nás narozených po revoluci (a možná i před) maminky nevarovaly, aby nevěřili cizím lidem, nebrali si od nich bonbony a v žádném případě nenastupovali do cizích aut?
Menší vsuvka: Kvůli těmhle varováním se bojím s lidmi do auta nasedat i teď, dokonce když jsou to třeba známí. Tohle varování se vždycky rozsvítí jak červená kontrolka a mám dost nepříjemnej pocit. :D

A jednak máme takovou věc, díky které vlastně můžete číst tahle slova, aneb INTERNETY.
Díky nim můžeme zůstat v kontaktu s někým, kdo bydlí třeba na druhé straně Zeměkoule, ovšem kvůli tomu se zároveň nebavíme se sousedem. Docela smutný, nemyslíte?

Nechci znít úplně jako děda, co nenávidí veškeré moderní technologie, protože to tak vůbec není (ehm, jistě...), jenže zkuste se zamyslet sami, co byste dělali, kdybychom najednou neměli data ani wi-fi k dispozici? Takový apokalyptický black out, dejme tomu. Co potom celý den?
Nevím, jak vy, ale já bych pravděpodobně šel někam ven a začal se s někým bavit. A TO JE PRÁVĚ TO, O ČEM MLUVÍM.

Takže co z toho plyne? Asi to, abyste se nebáli někoho oslovit, když se bavit chcete a na oplátku abyste někoho druhýho neposlali hned do prdele, když se o to pokusí s vámi. Samozřejmě pokud bude dotyčný působit jako drogový dealer / alkoholik / doplňte hned na první dobrou, tak se s ním bavit nemusíte, jenom by bylo fajn neukončovat předčasně takový rozhovory jenom z principu. Ano, z principu, jak jinak mi vysvětlíte, že jsou dneska všichni děsně sami, terapeuti to poslouchaj u možná víc jak každýho druhýho klienta, a i přesto je tak těžký narazit na někoho, kdo by se bavit opravdu chtěl?

No a pokud jste v podobně zoufalý situaci jako já a nedaří se vám kamarády někam vytáhnout, nebo skutečně nemají čas, tak ještě můžete zkusit svoji rodinu. Zdá se to možná blbý, ale nemusí být. Pokud nemáte vyloženě napjaté vztahy, budou rodiče / prarodiče / praprarodiče / nevímkdo rádi, když je navštívíte. Někomu stačí jenom vylézt z pokoje, pro někoho by to byla cesta do jinýho města, to už je fuk. Prostě tuhle variantu taky můžete zvážit, někdy jsou rodinné vztahy lepší než samota.
Když už nic jinýho, aspoň si připomenete, jak je vám v soukromí se sebou dobře a druzí vás vlastně štvou, to taky není na škodu.

Ještě můžete zkusit napsat mně, třeba si sedneme, pokecáme a bude to fajn. Nejsnáz dostupný jsem v současné době asi na discordu, kontakt v pravém menu.
Jo a nepodceňujte sílu facebookových skupin a chatů, třeba když máte nějakého koníčka (od hudby přes okultismus až po akvaristiku), můžete si tam poměrně snadno někoho na diskusi najít a kolikrát se z toho pak rozvine přátelství.
A ne, fakt si nemyslím, že když si s váma někdo půl roku píše o ichtyologii, přičemž nechtěl ani poslat fotku a setkání by schválil leda na veřejným místě, že by šlo o úchyla. V síti jsem taky viděl, ale ani tam neměli predátoři takovou trpělivost. Navíc podobný individua by po sobě spíš nechtěli nechávat tak výraznou internetovou stopu, kor kdyby měli na profilu i fotky, osobní informace atd.
Jasně, riziko je vždycky, jen právě ten koníček může být krásný filtr. Pro úchyly bude asi pořád výhodnější ta klasická seznamka.
To ovšem neznamená, že byste tam nemohli narazit na zvláštní lidi, pozor, to už je úplně jiná kategorie. :D
Pořád tu berme FB jako takové místo poslední záchrany, kdy už se irl fakt nedaří, nebo máte nepřekonatelnou sociální úzkost, třeba.

No, snad to k něčemu bylo. A pamatujte, máte kolem sebe nejspíš mnohem víc potenciálních kamarádů, než si myslíte, stačí jenom nevěnovat tolik pozornosti mobilu a netvářit se jako vrah.