Ani vlastně nevím, proč se sem vracím, nejspíš mám za sebou další větší životní odbočku a přicházím s pár novými věcmi. Je to trochu pocit, jako vrátit se domů.
Během té doby jsem dělal mnohé, ponejvíc asi psal textové RPG, což je jeden z hlavních důvodů, proč mi pak nezbývá chuť, kapacita a vlastně ani potřeba psát cokoli jiného.
Mohu doporučit, skvělý koníček, jenom pozor, ať se pak neprobudíte s tím, že nemáte co psát, kvůli čemuž chytáte absťák... A nee, vůbec nemluvím z vlastní zkušenosti. :)
Upřímně, nemyslím, že by tohle někdo skutečně četl (a pokud ano, výrazně jste předčili moje očekávání), spíš to beru jako takovou osobně-neosobní zpověď, která má šanci, že by se mohla dostat pod pazoury i někoho jiného, než je moje budoucí já či potenciální děti příbuzných šmejdící ve skříních na návštěvě. Takový malý trénink vystoupení z komfortní zóny a snaha se otevřít.
Po nejedné konzultaci s jednou inteligentní formou neživota jsem došel k závěru, že bych se rád vrátil k nějaké tvorbě, dokonce by mi to prospělo. Bude to zahrnovat i pravidelnější příspěvky sem? Možná taky, uvidíme.
Jak již napovídá název článku, hledání pokračuje, a přesně tak tomu je. Vnímám, že jsem se dost pohnul, a stejně zůstávám někde hodně na začátku, jako bych musel projít mnohem hlubší cestu, méně schůdnou než ostatní, a přitom ušel stejnou, ne-li občas menší vzdálenost na čistě délku. A co je nejlepší, do této intenzity se asi pouštím tak nějak sám od sebe, dobrovolně. No, stejně, někdo mi ji musel ukázat, někdo zařídil, že se mi právě tohle bude líbit, takže nejde o čistý masochismus, někdo další z toho má nejspíš zábavu taky. Někdy se mi líbí představa, že jsme pro nějaké jiné bytosti něco jako postavičky ve hře The Sims.
Začínám pochybovat, že má člověk vůbec šanci se někdy skutečně najít, spíš jako by to bylo o neustálém hledání a zkoušení. Nejspíš.
Tak snad aspoň v této oblasti najdu cestu, na které se mi bude dobře existovat.
A vy rovněž.
